Fresnelova čočka

Aby si člověk občas připomněl znalosti ze školy, musí navštívit fakultu.

Fresnelova čočka [frenelova], pojmenovaná podle svého vynálezce, francouzského fyzika Augustina-Jeana Fresnela, má při podobných parametrech a stejném použitém materiálu (sklo, plast) podstatně nižší hmotnost než běžná čočka, protože jsou z ní odstraněny ty části, které se nepodílejí přímo na lomu paprsků. Pro svou menší tloušťku a tedy i hmotnost je vhodná pro zobrazování (kde se však projeví její vady), ale zejména pro aplikaci v osvětlovací a signalizační technice a využití sluneční energie.

Historie

Fresnelova čočka byla původně vyvinuta pro námořní majáky. Až do 18. století byl "maják" prostě olejová lampa s velmi nízkou účinností, protože jen pár procent světla se dostalo k pozorovateli. Koncem 18. století účinnost zlepšilo kovové parabolické zrcadlo, umístěné za plamenem lampy. Fresnelův vynález zvýšil účinnost až k 80 % a viditelnost dosáhla desítek kilometrů. Otáčivé soustavy Fresnelových čoček a zrcadel navíc vysílají charakteristickou frekvenci záblesků různých barev, podle nichž lze maják - na základě námořní mapy - identifikovat. V moderních provedeních může mít čočka průměr až 2,5 m a účinek Fresnelovy čočky se ještě kombinuje s okrajovými prstenci, které světlo nelámou, nýbrž odrážejí žádoucím směrem.

Využití

Skleněných nebo často i plastikových Fresnelových čoček užívají:
• majáky (poprvé osazena roku 1823 na majáku Cordouan při ústí řeky Girondy)
• divadelní, filmové i vojenské světlomety
• světla ("reflektory") motorových vozidel
• majáčky policejních a jiných pohotovostních vozidel
• semafory, návěstidla a signalizační světla
• kondenzory zvětšovacích a promítacích zařízení
• zpětný projektor
• velmi plochá lupa
• sběrače slunečních kolektorů